
Určitě v tom hrají vzdálenosti. V Praze mi to všechno trvalo přesunout se z jedné části do druhé, tak bych Plzeň projela nadvakrát :D Vždycky jsem se snažila nakouknout neznámému čtenáři/čtenářce přes rameno a přišla jsem si jako malý detektiv. Co si pamatuji, tak to byly Čtyři dohody, Velký Gatsby, Hobit anglicky ( palec hore, já bych musela pořád čučet do slovníku nebo se ptát kámošů, A nevíš co je tohle? Co to znamená? Ježiši, já jsem tupá... a odložila bych ji na doma :D Dále to pak často byli páni s detektivkami, na co jsem opravdu koukala, neznám snad žádného chlapa v mém okolí, který čte. Sice je to smutné, ale je to tak. Pak studenti se svými sešity a snahou si to všechno nacpat do svých už tak plných a další informace neberoucích mozků. Cítím s vámi :D
Ale za celou tu dobu, co jsem strávila v Praze, jsem viděla jen jednu slečnu se čtečkou. V metru a se super červenou taškou s beruškami, díky tomu jsem si jí vlastně všimla :D V Plzni na druhou stranu potkávám lidi spíše se čtečkami než s knihami. Když jsem chodila ještě na střední, tak tam jsem potkávala poměrně dost lidí, kteří za chůze četli ze čtečky. To já koukat do čtečky a jít, tak jsem už na zemi nespočetněkrát :D Vlastně když se tak snažím rozpomenout, tak si vybavuji v Plzni jednu mladší paní s knihou z červené knihovny.

Ale abych se vrátila k hlavnímu tématu článku. Shrnutí je takové, že v Praze je více čtenářů i mimo svůj domov. Přihrává k tomu fakt, že je na výběr i z více kaváren, kde je možné nerušeně číst a k tomu hezké prostředí s občerstvením. V Plzni by to mohlo být tak Crosscafe, ale tak chodí tolik lidí, že číst se tam dá tak okolo 13- 14 hodiny, jinak je to plno lidí. Nebo jestli je tady nějaký Plzeňák, ráda si nechám poradit nějaké super místo :)
Žádné komentáře:
Okomentovat