Review - Erilian, Kouzla na obzoru

 

 Název - Erilian, Kouzla na obzoru

 Autor - Tereza Janišová

 Díl - 2.

 Rok vydání - 2012

 Počet stran -  318

 Nakladatelství - XYZ

Anotace -

Život ve městě Erilian se zdá být až pohádkově idylický. Zia, mladá spisovatelka, rebelka a čarodějka v jedné osobě, tento názor nesdílí. Kde má v tomhle nudném městě snobů najít inspiraci pro svoji knihu? Když ale objeví v zaprášeném podkrovním pokoji matčin starý zápisník z jejích cest po jihovýchodních zemích, obrátí se mladé čarodějce život vzhůru nohama. Rozhodne se vzít svůj osud do vlastních rukou a jedné letní noci uteče z domu. Netuší ale, že pluje vstříc velkým tajemstvím!

Reakce po dočtení - Polodžinové, sultáni, draci, mořské panny, ... Páni...

Zia Arkandela, dcera velevážené Kiary - předsedkyně Velké rady čarodějů - je úplně jiná, než by se od dámy takového postavení čekalo. Ráda se obléká do kalhot, chodí do hospod, chce být spisovatelkou a co ten krátký účes? Ten se pro mladou dámu nesluší! Doma to se Ziou nemají rodiče lehké a při tom rodiče to nemají lehké se Ziou. 

Mladá kouzelnice ale jednoho dne objeví při nešťastné náhodě matčin tajný deník z dobrodružného putování po dalekých zemích s Lyrazem. Zia si nedokáže svoji konzervativní matku představit jinak než jako upjatou dámu v šatech, která si žije svůj spořádaný život. Zatouží také zažít taková dobrodružství ... po velké hádce uteče z domova a Zia prožije prázdniny, na které do konce života jistě nezapomene. Při této příležitosti pozná země, o kterých by mohla napsat deset knížek ...a navíc se dozví o matčině minulosti ... třeba ten neznámý Lyraz? Odkud zná Kiaru?

Přiznám se, než jsem začala číst knihu, tak jsem si nepřečetla ani anotaci. Prostě jsem to brala jako pokračování Erilianu - města čarodějů. Ale když jsem začala číst a tam na mě vykoukla neznámá Zia, vůbec jsem nevěděla, kam s ní. Až pak si moje dutá hlavinka přečetla anotaci. Abych pravdu řekla, trochu mě to zklamalo. 

První díl mě docela nadchl. Bylo to zcela neokoukané a takové... pohádkově hezké. Druhý díl je spíše pro velké dobrodruhy. Neříkám, že příběh autorka nevymyslela špatně, ale já jsem se s hlavní hrdinkou nedokázala sžít. Nešlo to. V jednu chvíli mi přišla strašně sobecká a v druhou se chovala jako dítě. Já jsem se ztotožnila s Kiarou, která se tedy od prvního dílu hodně změnila. Stala se z ní matka a ta bezstarostná mladá dívka vyrostla v Předsedkyni, která často byla v novinách a zvána na různé akce a bankety.

Takže kdyby jsem si měla zvolit, kterou knížku mám raději, volila bych první díl. Ale na druhou stranu už je vidět, že autorka se už trochu vypsala a nachází hezčí slovní spojení, lépe popisuje a vypráví.

☺☺☺/☺☺☺☺☺