Zavržený - by Becca Fitzpatrick
Přistoupil ještě blíž, až stál těsně u mě. Najednou mě zvedl a vysadil na linku. Obličej se mi ocitl na stejné úrovni jako ten jeho. Znehybnil mě temným, svůdným úsměvem. Tehdy mi došlo, že kolem podobného okamžiku má představivost tančila už několik dní.
,,Sundej si čepici, " vylétlo ze mě dřív, než jsem to mohla zastavit.
Sklouzla mu přes okraj tváře.
Seděla jsem na kuchyňské lince, nohy se mi komítaly podél jeho boků. Něco uvnitř mi říkalo, ať přestanu...ale snažila jsem se ten hlas zatlačit nazpátek a nevnímat ho.
Položil ruce na linku, těsně vedle mých stehen. Sklonil hlavu a přisunul se ještě blíž. Obklopila mě jeho vůně, připomínající tmavou vlhkou zeminu.
Dvakrát jsem se ostře nadechla. Ne. To není správné. Tohle ne a už vůbec ne s Patchem. Je strašlivý. Tím dobrým způsobem, ano, ale i tím špatným. Moc špatným.
,,Měl bys jít," vydechla jsem. ,,Rozhodně bys měl jít."
,,Semhle?" Přitiskl mi rty na rameno. ,,Nebo sem?" Přesunul se na krk.
Můj mozek se nezmohl na jedinou rozumnou myšlenku. Patchovat ústa postupovala severně k čelisti, jemně mi sála kůži...
Žádné komentáře:
Okomentovat